Letem, Asijským Světem - Články

Nový blog

Sun, 01 Jan 2012 19:51:02 +0100

TOTO je můj nový blog. Snad se vám bude líbit...

Nicholas Tse - Huang Zhong Ren [MV]

Fri, 18 Nov 2011 16:06:55 +0100

Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších písniček....

Javor Japonský (Acer Japonicum)

Fri, 18 Nov 2011 15:40:45 +0100

(ZDROJ)

http://www.zahradni-centrum-pisar.cz/index.php/start

Historie

Japonské javory jsou symbolem v čínské, japonské a korejské zahradní architektuře. Evropská historie pěstování japonských javorů začíná po roce 1820 v Anglii, kam se dostaly kultivary javoru dlanitolistého (Acer palmatum) a javoru japonského (Acer shirasawanum) z Japonska, kde jejich pěstování a selekce započala již kolem roku 1600. Toto jsou základy pro současný evropský sortiment japonských javorů.

Pěstování

Pro všechny kultivary japonských javorů je společným rysem nárok na světlé, polostinné staniště, které spolu s mírně vlhkou a humózní půdou bez vápníku ideálně splňuje nároky japonských javorů. Sluneční úpal způsobuje nevzhledné skvrny na listech japonských javorů a příliš vlhká půda zvyšuje riziko napadení houbovými chorobami. Také jim nevyhovuje tzv. mrazová kotlina nebo nechráněná větrná poloha. Kořeny je dobré před zimou zakrýt mulčem nebo chvojím.

Leung Ka Kei [FOTKY]

Thu, 17 Nov 2011 10:45:38 +0100

(ZDROJ)

http://www.photo4asian.com/

Peter Ho - Perfume [MV]

Thu, 10 Nov 2011 14:50:45 +0100

Čínština spolu s finštinou sou pro mně nejhezčí jazyky ale oba sou dost těžký...

Cecilia Cheung [FOTKY]

Thu, 10 Nov 2011 14:34:32 +0100

(ZDROJ)

http://www.photo4asian.com/

Řeka Tone

Thu, 10 Nov 2011 14:20:14 +0100

(ZDROJ)

www.wikipedie.cz

Japonsky 利根川 Tonegawa, je řeka v oblasti Kantó na ostrově Honshú. Měří 322 km a je druhou nejdelší řekou v Japonsku. Řece seněkdy přezdívá Bandó Taró (Bandó-starý název pro Kantó a Taró-oblíbené jméno pro nejstaršího syna). Je považována za jednu z nejspalvnějších japonských řek.

Pramen leží na hoře Óminakami poté se hlavním ramenem vlévá do Tichého oceánu.

Řeka Tone bývala proslulá dramatickými změnami svého řečiště, které nastávaly po každé větší povodni. Dnes je velmi obtížné určit, kudy kdysi protékala.Tone se původně vlévala do Tokijského zálivu.

Až do příchodu železnice v 19. století byla důležitou tepnou dopravy.

10/11/11

Thu, 10 Nov 2011 13:56:16 +0100

By člověk nevěřil kolik malí děcko zabere času, dokud ho nemá. Před chvilkou konečně usnula. Od rána spala asi hodinu a půl tak doufám že bude spat aspoň 3. Tak mám chvilku času se učit němčinu. Mimochodem, tohle je asi první osobní článek na tomto blogu. Ptám se, chcete abych psala o sobě víc??

Ono je už desátýho listopadu? Příští rok touto dobou už budu zase chodit do školy a docela se těším...

Kang Dong Won [GALERIE] II.

Tue, 08 Nov 2011 14:28:33 +0100

(ZDROJ)

http://www.photo4asian.com/

T.O.P - Turn It Up [MV]

Tue, 08 Nov 2011 14:08:01 +0100

Někdy, kdy sem byla na počítači sem zjistila, že toto mám na svým dřívějším blogu. Tak teď je to i tady...

Nagayama Eita [FOTKY]

Thu, 03 Nov 2011 14:38:02 +0100

(ZDROJ)

http://www.photo4asian.com/

Čajovník čínský (Camellia sinensis)

Thu, 03 Nov 2011 14:28:25 +0100

(ZDROJ)

http://botanika.wendys.cz/

Roste-li planě, nešlechtěn, dosahuje keř čajovníkový výšky až 6 m.Původní vlast čajovníku dlužno hledati na ostrově Hainanu (při jihových. Číně) nebo v hořejším Assamu v Bengálsku. Pěstovati počali čajovník nejdříve v Číně, odkudž také až do nejnovější doby nejvíce čaje se vyváželo. Nyní však vyváží se nejvíce čaje z Vých. Indie, Ceylonu, Japonska a některých ostrovů Sundských. Způsob, jakým čajovník v různých zemích pěstují na polích nebo v plantážích, není všude stejný. První sklízeň listů začíná obyčejně až ve třetím roce po vysazení rostliny. Potom, po všecka následující léta, pokud keř nesestárne a nenahradí se novým. Ročně dává jeden keř čajovníku čerstvého listí 1-2 kg.

Zmínky zasluhuje, s jakou neobyčejnou pečlivostí a čistotou provádějí v Číně první sklizeň a další úpravu tak zv. čaje císařského, který jest určen pro císařský dvůr a mandariny. Dělnice, jimž se práce svěřuje, nesmějí v tu dobu pojídati ryb ani jiných podobných jídel, aby jejich dechem vůně čaje neutrpěla; mimo to musí se dělnice každého dne koupati a musí konati veškeru práci v rukavičkách pod dozorem císařských úředníků.

Černý čaj upravují v některých krajinách Číny takto: Natrhané listy nechají ležeti několik hodin na hromadě, aby zvadly a tím trochu změkly. Po té berou z té hromady zvadlé listy do hrsti obou rukou a sbalují je v kouli, jako by je ždímaly, aby pustily trochu šťávy. Seždímané listy házejí do mělké kovové pánve, pod kterou se topí dřevem a v pánvi této se listy "smaží"; aby se při tom nepřipálily, musí se jimi stále míchati. Když se byly přiměřeně "usmažily", listy čajové se z pánve vybírají a ponechají se v mělkých ošatkách neboli tampirech na zvláštních bambusových etažérech tak dlouho na parném slunci, až se dokonale usuší, což se pozná dle toho, že se v prstech lámou a drobí.

Zelený čaj připravují v Číně tímto způsobem: Natrhané listy rozprostrou na bambusové lísky, které jsou v několika poschodích nad sebou ve veliké bedně s děrkovaným dnem. Tato bedna umístí se pak nad kotlem, z něhož vystupují páry vroucí vody. Vnikajíce dírkami dna do bedny, páry uvádějí čajové listy v bedně do jakési parní lázně, tak že začnou pouštěti šťávu, aniž při tom zčernají. Po té se listy z parní lázně vyjmou a při větším horku dokonale usuší. Listy tímto způsobem sušené podrží barvu olivě zelenou, často s modravým nádechem.

čkoli pití čaje v Číně a v zemích sousedních sahá do dob pradávných a čajový nálev dlužno již od 6. století po Kr. považovati v Číně za nápoj lidový, do Evropy pronikla známost o čaji teprve v první polovici století 17.

Aby dodali špatnějším druhům čaje lepší vůně, Číňané listy čajové parfumují, pokrývajíce je čerstvými květy jasmínu, kamelie, gardenie a jiných libovonných rostlin.

Miliyah Kato - Baby! Baby! Baby! [MV]

Thu, 03 Nov 2011 13:07:13 +0100

Huang Xiao Ming [FOTKY] II.

Thu, 03 Nov 2011 12:50:05 +0100

(ZDROJ)

http://www.photo4asian.com/

Palác Potála

Wed, 02 Nov 2011 14:05:30 +0100

(ZDROJ)

http://tajemstvi.webnode.cz/

Lhasa, hlavní město Tibetu, který bývá nazýván "střechou světa", leží v nadmořské výšce 3600 metrů nad mořem na tak odlehlém místě, že ještě dnes jen málo obyvatelů Západu vůbec ví o její existenci. Nad rušným lhaským bazarem a spletí točitých uliček se vypíná mohutný palác Potála a toto panoráma v dáli korunuje vrchol posvátné hory Pchu-tchuo. Kolem města se rozprostírá úrodná planina s vinoucí se řekou a s vesnicemi obklopenými vrbovými a topolovými háji a poli, na nichž se pěstuje hrách a ječmen. V dáli se rýsuje prstenec hor, které lze přejít pouze přes vysoké průsmyky. Obtíže spojené s cestou do Potály však jen zvyšují její kouzlo.Potála (tento sanskrtský název znamená "Buddhova hora") s tradičními obílenými zdmi a zlatem se lesknoucími střechami je mimořádnou ukázkou původní tibetské architektury. Majestátní stavební komplex, který stavělo přes 7(100 dělníků, zůstal západnímu světu po staletí skryt. Dosahuje výšky 110 metrů a od jednoho konce ke druhému měří přibližně 300 metrů. Dojem velké výšky ještě zesilují mohutné ustupující zdi a rytmicky působící, černým lakem natřená a nahoře se zužující okna, uspořádaná v dokonale rovnoběžných řadách. Po odtěžení kamenů potřebných pro stavbu zbyla ve svahu pod zadní stranou paláce obrovská jáma. Dnes je naplněna vodou a říká se jí "jezírko Dračího krále".Od roku 1391 až do čínské okupace v roce 1951 politicky i duchovně ovládali Tibet dalajlámové, kteří však byli v období 1717 až 1911 podřízeni čínským vladařům. Lhasa bývala střediskem lamaismu, směsi tibetského buddhismu a místního náboženství zvaného bon. Opevněný palác dalajlámů, dnešní Potála, byl postaven v 17. století na místě hradu, který tisíc let předtím vybudoval první valecnickv král Tibetu Songciín Gampo, Po několikerém zničení a obnově původního paláce nařídil pátý dalajláma (1617-82), aby byl postaven dnes známý komplex - palác uvnitř dalšího paláce. Vnější Bílý palác, pojmenovaný podle vápnem nabílených zdí, stavitelé dokončili v roce 1648. Vnitřní Rudý palác, jehož zdi jsou tmavočervené, dostavěli téměř o půlstoletí později, v roce 1694. Mezitím pátý dalajláma náhle zemřel. Aby se dělníci mohli plně soustředit na práci, zatajili jim zprávu o jeho smrti. Zprvu jim sdělili, že je nemocen, a později, že se "stáhl ze světa, aby mohl všechen bdělý čas věnovat meditaci".Polála je labyrintem malovaných ochozů, dřevěných a kamenných schodišť a bohatě zdobených modlitebních místností, v nichž je uloženo téměř 200 000 soch nevyčíslitelné hodnoty. Dnes je to spíš muzeum a svatostánek, kdysi však dokázala uspokojit veškeré potřeby mnichů, kteří ji obývali. V Bílém paláci žili, měli v něm kanceláře, seminář a tiskárnu. Jako štočky používali ručně vyřezávané dřevěné desky. Papír si vyráběli z kůry lýkovce či jiných keřů, kterou namáčeli ve vodě a drtili mezi kameny. Kaši pak roztírali a sušili na husté drátěné síti napjaté na dřevěném rámu. Vznikl tak smetanově zbarvený pevný papír s hrubým povrchem. Rudý palác dosud slouží bohoslužbám. Býval duchovním centrem komplexu se sálem, v němž se shromažďovali mniši, s kaplí, s více než 10 000 oltáfními výklenky a s obrovskými knihovnami buddhistických spisů. Největší budova Rudého paláce, Síň oběti, se stala místem posledního odpočinku několika dalajlámů, jejichž nasolená a nabalzamovaná vysušená těla byla ukládána v nádherných pohřebních pagodách.V nedotčeném stavu se zachovalo osm pagod neboli stup. Nejkrásnější z nich je mauzoleum ze santalového dřeva, v němž spočívají ostatky pátého dalajlámy. Patnáct metrů vysoké pozlacené mauzoleum váží přes Čtyři tuny a jeho intarzie s diamanty, safíry, koraly, lazurity a perlami jsou údajně desetkrát cennější než samotné zlato. V komnatách Potály je dosud uložen pohádkový soukromý poklad dalajlámů: sbírky obřadných brokátových rób, starého čínského porcelánu, smaltované keramiky, vzácných drahokamů a nádherných šperků.V Potále několikrát pobýval Heinrich Harrer, rakouský horolezec, který po 2. světové válce prožil ve Lhase pět let a který se nakonec stal důvěrníkem a učitelem čtrnáctého dalajlámy. Při jedné návštěvě paláce si povšiml neobvyklého tvora. Nepálský mahárádža daroval mladému dalajlámovi slona, jediného v celém Tibetu. Do Lhasy byl dopraven po silnici, která měřila přes 1100 kilometrů a z níž byly předem pečlivě odstraněny všechny balvany. Obrovské zvíře pak často kráčelo v náboženských procesích.Až do začátku čínské okupace zůstával Tibet posledním teokratickým státem světa - společností, v níž je vladař zároveň hlavou církve. Dnes je takovým státem Írán. Potála sloužila nejen jako příbytek a zimní palác vladaře, ale i jako fyzický symbol jeho duchovní a světské moci. Když v roce 1950 vpadli do Tibetu Číňané, bylo čtrnáctému dalajlámovi pouhých patnáct let. Směl sice své zemi i nadále v omezené míře vládnout, avšak po porážce povstání v roce 1959 uprchl spolu s 80 000 oddanými stoupenci do Indie. Od té doby zůstává Tibet pod Čínskou nadvládou. V roce 1965 se stal čínskou autonomní oblastí řii-cang.Přestože bůh a král v jedné osobě odešel, kouzlo Potály přetrvává. Jako by palác v sobě skrýval cosi, co přesahuje pouhé cihly a omítku - nejhlubší tajemství záhadné země.

Hiroshi Sugimoto

Mon, 31 Oct 2011 17:06:40 +0100

(ZDROJ)

www.wikipedia.cz

Japonský fotograf Hiroshi Sugimoto se narodil 23.2.1948. V současné době působí mezi Tokiem a New Yorkem. Narodil se a vyrůstal v Tokiu. V roce 1970 vystudoval sociologii a politiku na Univerzitě svatého Pavla v Tokiu. Sugimotovy fotografie slouží jako časová kapsle pro sérii událostí v čase.Jeho práce se zaměřuje na pomíjivost života a konflikt mezi životem a smrtí. Na konci 20. století projevil velký zájem o moderní architekturu.

Za používání velkoformátových kamer 8 × 10 palců a extrémně dlouhých expozic získal Sugimoto pověst jako fotograf vysokých technických dovedností. Jeho série Portréty začala vznikat v roce 1999.

a mnohem víc jich najdete na googlu...

An Cafe - Cherry Saku Yuuki [MV]

Sat, 29 Oct 2011 17:23:42 +0200

Mám trochu čas, než se malá uplně vzbudí. An cafe mi vždycky připomene dřívější doby, kdy sem je poslouchala poměrně víc než ted a kdy sem si psala s ginze poměrně víc než ted...

Panda velká

Fri, 28 Oct 2011 16:46:48 +0200

(ZDROJ)

http://www.svet-zvirat.7x.cz/

ŘÁD: šelmy

ČELEĎ: medvědovití

ROD A DRUH: Ailuropoda melanoleuca

Panda velká se svou černobíle zbarvenou srstí s charakteristickým vzorem je jedním z nejznámějších a zároveň nejvzácnějších a nejohroženějších savců světa.

Na první pohled se panda velká podobá medvědům, ale řadu znaků má společnou s šelmami medvídkovitými. Ačkoliv původně byla typickou šelmou, je dnes mírumilovným vegeteriánem, který se živí téměř výhradně bambusem.

ROZMNOŽOVÁNÍ:

Doba páření je jediným obdobím z celého roku, kdy se jinak zapřisáhle samotářské pandy setkávají. Po pětiměsíční březosti přichází na svět v hnízdě z bambusu většinou jediné mládě. Jen velmi vzácně porodí panda velká dvojčata, ale i tak z nich většinou přežije jen jedno mládě. Stejně jako u medvědů je i mládě pandy velké překvapivě maličké. Na délku měří kolem patnácti centimetrů a váží sotva sto gramů. Je téměř holé, slepé a zcela bezmocné. S matkou zůstává asi osmnáct měsíců.

ZPŮSOB ŽIVOTA:

Panda velká je samotář, který dvě třetiny dne věnuje shánění a požírání potravy. Ve zbývajícím čase odpočívá. Umí šplhat na stromy, ale této dovednosti využívá jen tehdy, pokud je ohrožena nepřáteli. Mohou jimi být medvěd hnědý, levhart nebo divocí psi. V tom případě se panda uchýlí na strom a nesleze, dokud nebezpečí nepomine. Panda velká nepoužívá žádné doupě ani odpočívadlo. Většinou si prostě jen lehne na zem tam, kde zrovna je. Bambusový les je takřka neproniknutelný, ale v hustém podrostu se nacházejí tunely, kterými se panda umí snadno a rychle pohybovat. Panda velká žije v oblastech, kde panuje chladné a vlhké podnebí. Má však velmi hustou, vodu odpozující srst, která jí poskytuje dostatečnou ochranu.

POTRAVA:

Ačkoliv panda velká patří v zoologickém systému mezi šelmy, její jídelníček se téměř výhradně skládá ze stonků, listů a mladých výhonků různých druhů bambusu. Na rozdíl od masa má bambus velmi nízkou výživnou hodnotu, takže ho panda každý den musí spořádat deset až dvacet kilogramů. V závislosti na ročním období si panda svou potravu doplňuje dalšími rostlinami a také ptačími vejci. Protože při hledání potravy panda velká nepotřebuje příliš svůj zrak, má tento smysl vyvinut jen slabě.

PANDA VELKÁ A ČLOVĚK:

Donedávna byl člověk pro pandu velkou úhlavním nepřítelem. Nyní je zodpovědný za její postupné vymírání z jiných důvodů: stále rostoucí počet obyvatel Číny si vynucuje zákládání dalších a dalších vesnic a polí přímo na území obývaném pandami, což znamená neustálé zmenšování jejich životního prostoru. K tomu ještě přistupuje pravidelné odumírání bambusových lesů. Pandy se nemohou uchýlit do dosud nedotčených oblastí, neboť se neodváží projít přes území obývaná lidmi. V současné době podporují Číňané každé opatření na ochranu pandy velké. Za její ulovení například hrozí velmi těžké tresty. Aby se počet pand alespoň trochu zvýšil, bylo na území, kde žilo 500 až 600 zvířat, zřízeno několik rezervací. Vědci v nich nyní studují chování pand v přírodě a snaží se vypracovat ucelený program na jejich záchranu. Do projektu se zapojily i zoologické zahrady, které by chtěly mláďata narozená v zajetí vracet zpět do přírody. Rozmnožování pandy velké v zajetí je však dosud velkým problémem a dosažené úspěchy jsou jen ojedinělé.

ZVLÁŠTNÍ PŘIZPŮSOBIVOST:

Zvláštnímu složení své potravy se panda velká dokonale přizpůsobila. Šelmy používají trháky, kterými trhají maso jako nůžkami, kdežto panda jimi ukusuje bambusové výhonky. Stoličky jí slouží ke žvýkání. Přední tlapy pandy velké jsou vybaveny šestým prstem, ,,palcem´´, který je postaven proti ostatním prstům a umožňuje uchopení bambusových stonků. Tlapy jsou široké, prsty zakončeny dlouhými zatažitelnými drápy. Chodidla má panda velká stejně jako medvěd lední osrstěná, aby se mohla lépe držet při šplhání.

VÝŠKA: stojící samec 1,5 m, samice o něco menší

HMOTNOST: až 120 kg, samice méně

POHLAVNÍ DOSPĚLOST: v 5. - 6 roce

DOBA ROZMNOŽOVÁNÍ: od března do května

DÉLKA BŘEZOSTI: 5 měsíců

POČET MLÁĎAT: zpravidla 1

CHOVÁNÍ: samotář

POTRAVA: především bambus, dále lesní plody, květy, houby, pupeny stromů, příležitostně ptačí vejce

PŘÍBUZNÉ DRUHY: Nejbližším příbuzným druhem je panda červená ( Ailurus fulgens ). Někteří vědci řadí obě pandy do zvláštní čeledě pandovití.

PŘÍRODNÍ CYKLUS BAMBUSOVÝCH LESŮ: Zhruba každých 50 let ohromné plochy bambusových porostů naráz vykvetou a vzápětí odumřou. Naposledy k tomuto jevu došlo v roce 1983. Pro pandy to znamená smrt hladem, neboť neprojdou přes obydlená území do jiných, zachovalých bambusových porostů.

VÝSKYT:Jihozápadní Čína, především hory Quionglai, Daxiangling, Xiaoxiongling a Lian v provincii S-čhuan a hory Min v pohoří Qinling v provincii Šan-si.

OCHRANA DRUHU: Panda velká je bezprostředně ohrožena mizením bambusových lesů. V současné době žije jen asi 900 zvířat.

Chrizantemové slavnosti Kiku macuri

Fri, 28 Oct 2011 16:00:19 +0200

(ZDROJ)

zahrádkář listopad 2011

Japonský kult chryzantém vrcholí obvykle v druhé polovině léta a za raného podzimu chrizantémovími slavnostmi pořádanými v této době. Říká se jim po japonsku Kiku macuri. Jsou obdobné jako slavnosti sakur, vistárií a dalších květin. Takové slavnosti jsou v přímé souvislosti s tradicí kultu či obdivování květů. Japonci je vyhledávají především na vyhlášených místech poblíž chrámů a svatyní. V případě chrizantém je tím nejvyhledávanějším poutním místem svatyně Jušima Tenmangú v Tokiu, slavné jsou i svatyně Jahiko džidža v Niigatě a tokijská Kamei doten džidža.

Chrizantemový řád - řád Kikkašó

Fri, 28 Oct 2011 15:54:44 +0200

(ZDROJ)

zahrádkář listopad 2011

Psal se rok 1 876 nebo jinak 9.rok éry Meiji. Japonský císař rozhodl, že mezi vysoká státní vyznamenání zařadí i Chrizantemový řád - řád Kikkašó. Dokonce jako ten nejvyšší, jaký v Japonsku existuje do dnes. Jeho symbol se odvíjí od vycházejícího slunce, to tvoří i základ japonské státní vlajky. Ze slunce vycházejí paprsky a ty obklopuje věnec z chrizantemových květů a listů. Řád je udělován ve dvou verzích, jako náhrdelník, nebo v klasiciké podobě se stuhou. Tato nejvyšší japonská vyznamenání se udělují vojákům z japonské císařské rodiny, ostatním bývalím vojákům, politikům - velmi často posmrtně. Obdržel je například nositel Nobelovy ceny míru, někdejší premiér Eisaku Sató (1901-1975).

Až dosud bylo uděleno jen 27 náhrdelníků a 96 klasických řádů se stuhou.